Co dělat s osobními věcmi zesnulého
Otevřít skříň člověka, který nás opustil, patří k okamžikům, na něž se připravuje jen těžko. Každý kus oblečení, každá fotka, každý klíč v misce u dveří vypráví o společném životě. Třídění osobních věcí proto není obyčejný úklid. Je to tiché rozloučení, které si žádá svůj čas, klid i shovívavost k sobě samým. V následujících řádcích nabízíme osvědčené rady, jak na něj jít pomalu a šetrně.
Nikam nespěchejte
První týdny po odchodu blízkého bývají plné povinností — rozloučení, úředních záležitostí i přípravy obřadu. Třídění osobních věcí mezi ně nepatří, pokud k němu sami necítíte vnitřní potřebu. Věci nikam nespěchají. Vydrží čekat, dokud nebudete připraveni. Někdo začíná po několika týdnech, jiný až po roce. Obojí je v pořádku a nic z toho nevypovídá o tom, jak hluboko ztrátu prožíváte.
Jiná situace nastává, když okolnosti volbu nenechávají — je potřeba uvolnit pronajatý byt nebo se přestěhovat do menšího domu. I tehdy si můžete vzít čas alespoň na věci pro vás nejcennější. Zbytek může dočasně převzít rodina nebo přátelé, dokud se k němu dostanete sami.
Než otevřete první skříň
Dobrá příprava ušetří síly i emoce. Vyplatí se:
- Rozdělit práci na malé celky. Místo úkolu „vyklidit celý byt" si stanovte jednu skříň, jednu polici nebo jednu krabici denně.
- Připravit oddělené prostory. Stačí několik kartonů a pevných tašek: věci pro rodinu, věci k darování, věci k předání dalším lidem a to, co povede k vyřazení.
- Vyfoťte místa, která mají význam. Kuchyň, dílnu, zahradu. Fotografie zachová celistvost vzpomínky i poté, co se věci rozejdou dál do světa.
- Pozvěte si k sobě někoho blízkého. Společné třídění přináší vzpomínky, které je dobré sdílet nahlas. Máte-li však pocit, že na to potřebujete být sami, je to stejně platná volba.
Co si ponechat
Uchovat všechno nelze, a naštěstí to ani není smyslem úkolu. Pomáhá vybrat menší počet předmětů, které blízkého připomínají nejsilněji:
- jeho oblíbenou knihu s podtrženými větami,
- šálek, ze kterého pil ranní kávu,
- hodinky, prsten nebo jiný šperk, který nosil každý den,
- věc spojenou s koníčkem — rybářský prut, pletací jehlice, notový zápis,
- kousek oblečení, který k němu patřil.
Tak vzniká osobní vzpomínková sbírka, kterou lze skutečně občas vzít do rukou. Mnohem živější vzpomínku uchová dvacet opravdových předmětů než skříň plná věcí, ke kterým se už nikdy nevrátíte.
Věci s příběhem
Fotoalba, rodinné kroniky, dopisy, pohlednice, deníky, kresby dětí a vnoučat — to všechno si ponechte vcelku, pokud to okolnosti dovolí. Právě tyto předměty mívají pro budoucí generace největší hodnotu a nedají se nahradit.
Vhodné je některé z nich zachránit i v digitální podobě. Fotografie a dokumenty lze převést do počítače a sdílet s rodinou, ať žije kdekoli. A nad alby vyprávějte. Příběh, který dnes řeknete svým dětem, si zapamatují a jednou ho předají dál. Tak se z věcí stává pokračující vyprávění o člověku, který mezi námi byl.
Jak rozdělit věci mezi rodinu
Neshody o věcech patří k nejčastějším střetům po odchodu blízkého, a to i v jinak soudržných rodinách. Pomáhá jednat otevřeně a předem:
- Mluvte nahlas. Řekněte rodině, co plánujete, a zeptejte se, kdo o kterou věc stojí. Někdy je touha po drobnosti větší, než se zdá.
- Začněte u nejcennějšího. Šperky, hodinky nebo obrazy rozeberte jako první a klidně společně — pozdější odhady bývají zdrojem zbytečného napětí.
- Zaveďte spravedlivé pořadí. Když se shoda nenajde, pomáhá losování nebo střídavý výběr, při kterém si každý ve svém kole vybere jednu věc.
- Myslete i na vzdálenější. Drobnost, například váza z kuchyňské police, může pro vzdálenějšího příbuzného nebo přítele znamenat vzpomínku, kterou by jinak nezískal.
Když rozhovor nevede k dohodě, odložte rozdělení na později. Věci mohou zůstat společně uložené, dokud se emoce uklidní. Řešení pod tlakem bývá to, co litujeme nejdéle.
Co darovat, prodat, nebo předat
Věci, které si rodina neponechá, mohou ještě dlouho sloužit:
- Oblečení, obuv a bytový textil v dobrém stavu přijímají organizace pomáhající lidem v nouzi i kontejnery na sběr textilu.
- Knihy ocení knihovny i antikvariáty; pohlednice a drobné papírové vzpomínky se hodí do dobových sbírek nebo jako příloha k darovaným fotkám.
- Nářadí, sportovní vybavení a hudební nástroje najdou nového majitele přes inzeráty, ve sběrnách nebo mezi známými. Používané budou lépe než v uzavřené úložně.
- Léky vraťte do lékárny. Brýle a zdravotnické pomůcky předávají dál organizace, které je dopraví lidem, kteří si je pořídit nemohou.
Prodej zmiňme opatrně. Truchlit a současně vyjednávat s cizími lidmi o ceně patří k namáhavým kombinacím a mnohým lidem přinese víc starostí než úlevy. Máte-li pochybnosti, volte darování — často přinese větší klid a dobrý pocit z toho, že věci posloužily dál.
Když je třídění příliš těžké
I nejlépe promyšlený plán může zastavit jediný předmět. Svetr, který stále voní stejně. Deník s posledním zápisem. V takový okamžik zastavte a dopřejte si čas. Není to selhání.
Pokud je vám třídění dlouhodobě nad síly, požádejte o pomoc sourozence, přítele nebo dospělé děti. Pomoci mohou i firmy zabývající se citlivým vyklízením bytů — některé vznikly právě na podporu pozůstalých a pracují diskrétně a s citem. Věci, o jejichž osud si nejste jistí, uložte. Rozhodnutí, které dnes udělat nemůžete, lze udělat později; obráceně to neplatí.
A pokud je vám dlouhodobě těžko i mimo třídění věcí, stojí za to svěřit se odborníkovi. Péče o sebe je součástí péče o vzpomínku.
Třídění osobních věcí je poslední péče, kterou blízkému můžeme věnovat. Nemusí proběhnout rychle ani dokonale; má dát vzpomínkám místo a věcem nový smysl. A kdybyste chtěli samotné rozloučení ulehčit sobě i rodině, digitální smuteční oznámení můžete na Eternii vytvořit během deseti minut.