Blog
Díkůvzdání po pohřbu — jak poděkovat za soustrast
4 min čtení
Text: Dušan Kovář
Po pohřbu zůstává v rodině řada projevů soustrasti. Kytice a věnce, kondolenční karty, úprimná slova od sousedů, kolegů i lidí, které jste osobně možná ani neznali. Mnoho pozůstalých potom pociťuje potřebu na tyto projevy odpovědět a poděkovat. K tomuto účelu slouží díkůvzdání — krátký text, kterým rodina děkuje za soustrast, květiny i společné rozloučení se zesnulým. Jeho sepsání není složité. Stačí vědět, kdy text uveřejnit, co do něj patří a jakých frází lze s klidem použít.
Kdy díkůvzdání uveřejnit
Neexistuje pevná lhůta. Většina rodin uveřejňuje poděkování v prvních dnech až týdnech po pohřbu, kdy odezní nejnáročnější povinnosti a je možné vrátit se k projevům soustrasti s dostatečným klidem. Zvykem je poděkovat přibližně do měsíce od obřadu, nejde však o pravidlo. Pokud potřebujete více času, dejte si ho. Soustrast projevená v prvních dnech neztrácí svou hodnotu ani později a upřímné poděkování nikdy nepřijde příliš pozdě.
Některé rodiny spojují poděkování s další upomínkou, například se shromážděním na památku zesnulého, které se koná po čtyřiceti dnech. Jiné volí samostatný text, který stojí sám o sobě. Oba postupy jsou vhodné; záleží jen na tom, co odpovídá zvyklostem rodiny a přáním zesnulého.
Co do díkůvzdání patří
Dobré díkůvzdání je krátké a věcné. Tři až šest vět obvykle postačí k tomu, aby řeklo vše podstatné. Text zpravidla začíná tím, kdo děkuje — nejčastěji rodina zesnulého, uvedená obecně jako „zarmoucená rodina“, nebo konkrétněji, například „manželka se syny a vnuky“. Následuje poděkování samotné: za projevy soustrasti slovní i písemné, za květiny a věnce, za dary věnované na dobré účely, za účast na posledním rozloučení i za tichou vzpomínku.
Podle potřeby lze doplnit, že rozloučení již proběhlo v úzkém kruhu, kam budou věnované dary uloženy, nebo že si lidé, kteří se obřadu nemohli zúčastnit, mohou vzpomínku připomenout klidně doma, každý po svém. Všechna tato doplnění jsou nepovinná. Díkůvzdání nemá být seznamem darů; má být úprimným slovem, které celé rozloučení laskavě uzavírá.
Jak může díkůvzdání znít
Pokud nevíte, jak začít, pomohou jednoduché osvědčené formulace. Nemusíte je přebírat slovo od slova; vezměte si z nich základ a přizpůsobte je své rodině.
„Za projevy soustrasti, za květy, věnce a za tichou vzpomínku děkuje zarmoucená rodina.“
„Upřímně děkujeme všem, kteří nás v těžkých dnech doprovázeli svými slovy, přítomností i mlčením. Vaše soustrast nám pomohla unést ztrátu milovaného otce a dědy.“
„Děkujeme za účast na posledním rozloučení i za dary věnované na dobré účely. Vzpomínku na maminku si připomeňme ve chvílích, kdy se opět sblížíme u rodinného stolu.“
Všimněte si, že žádná z ukázek nevysvětluje, co se stalo, ani nezdržuje u podrobností. Díkůvzdání je poděkování, nikoli vyprávění. Stačí několik řádků a jedna jasná, klidná myšlenka.
Kde díkůvzdání uveřejnit
Možností je několik. Tradiční cestou jsou regionální noviny, do nichž rodina poděkování nahlásí jako inzerát; počítejte s harmonogramem vydání a s tím, že inzerát bývá zpoplatněný. Často se poděkování uveřejňuje také na úřadovně pohřební služby, na nástěnce obce nebo ve farnosti — tam, kde se lidé ze širšího okolí skutečně zastaví.
Dobrou cestou je i internet. Digitální poděkování lze uveřejnit rychle, z domova, bez čekání na tisk a bez poplatků za inzerci. Text navíc zůstane dostupný déle než jediné vydání novin a odkaz na něj snadno pošlete rodině i přátelům, kteří žijí daleko. Mnoho rodin volí kombinaci — noviny pro místní komunitu, internet pro ty, kdo jsou dál.
Na co si dát pozor
Při sepisování se vyplatí držet se několika zásad. Text ponechte krátký; dlouhé vyjmenování všech kytic a věnců působí jako seznam, nikoli jako poděkování. Pokud uvádíte jména a příjmení, kontrolujte je dvakrát — překlep je bolestivý především pro toho, komu měl poděkovat patřit. Chcete-li poděkovat konkrétnímu člověku, například lékaři, kamarádovi nebo sousedovi, který rodinu doprovázel, bývá osobní slovo důstojnější než zmínka ve veřejném textu.
Ujistěte se také, že s podobou textu souhlasí celá rodina, včetně té části, která se na něm přímo nepodílela. Poděkování jménem všech působí klidně jen tehdy, když za ním stojí všichni. A nechte text před odesláním alespoň den odležet; na druhý den v něm obvykle snadno uvidíte, co zjednodušit.
Osobní poděkování vedle veřejného textu
Veřejné díkůvzdání oslovuje všechny najednou. Některá poděkování si však zaslouží slova osobní. Lidem, kteří pomáhali konkrétně — pečovali o zesnulého, připravili občerstvení po obřadu, vozili rodinu — napište krátký dopis, zavolejte, nebo je navštivte. Podobně u kondolenčních karet: některé přinášejí osobní vzpomínku a jméno, které jste dlouho neslyšeli. Odpověď v podobě krátkého dopisu nebo upřímného rozhovoru, až se sblížíte, je vždy oceňována. Nemusíte odpovídat na každou kartu zvlášť; jde o gesto, nikoli o úřední povinnost.
Závěrem
Díkůvzdání nemá pevnou šablonu a neexistuje jediná správná podoba. Upřímné, krátké a klidné poděkování za soustrast, květy, přítomnost i tichou vzpomínku působí důstojněji než dlouhý a propracovaný text. Věřte tomu, co byste sami rádi slyšeli, a poděkujte tak, jak to nejlépe vystihuje vaši rodinu.
Pokud byste navíc potřebovali oznámit ztrátu těm, kteří se posledního rozloučení nemohli zúčastnit, digitální smuteční oznámení můžete na Eternii vytvořit během deseti minut — klidně, z domova, v čase, který Vám vyhovuje.