ETERNIA
Průvodce loučením

Blog

První Vánoce bez blízkého člověka

4 min čtení

Text: Dušan Kovář

Vánoce se vrací každý rok se stejnými vůněmi, písněmi a zvyky. Právě jejich opakovanost z nich dělá období, které spojuje generace — a zároveň období, které v čase ztráty umí bolet. Pokud jste letos poprvé bez někoho blízkého, možná už od podzimu vnímáte, jak se sváteční přípravy pomalu blíží, a s nimi i obavy, jak to všechno zvládnete. Tento text neobsahuje jediný správný recept, protože ten neexistuje. Nabízí ale úvahy a praktické kroky, které rodinám v podobné situaci obvykle pomáhají.

Proč jsou první svátky tak obtížné

Vánoce stojí na opakování. Vracíme se ke stejným jídlům, stejným místům a stejným rituálům, často těm, které rodina sdílela desítky let. Právě proto může chybějící člověk během svátků připomínat sebe sama ze všeho nejvíc — každou ozdobu, kterou věšel, každý pokrm, který miloval, každou píseň, kterou zpíval. Přidáme-li okolní svět, který slaví naplno a s radostí rozbaluje dárky, může se pocit odlišnosti měnit v dojem vlastního selhání. Není to ovšem selhání, ale přirozená reakce na velkou ztrátu. Prvním a nejdůležitějším krokem je proto dovolit si, že letošní Vánoce budou jiné — a že je to v pořádku.

Vyslovte, co jde a co ne

Rodiny v čase truchlení často mlčí. Každý se obává, že zvedne téma, které by někoho zarmoutilo, a tak všichni čekají, jak to zvládne ten druhý. Přitom krátký rozhovor před svátky šetří síly všem. Zeptejte se jeden druhého, co letos kdo zvládne a co by raději vynechal. Není slabost říct nahlas, že letos nemáte sílu péct cukroví, že byste rádi svátky strávili mimo dosavadní místa, nebo že potřebujete víc klidu, než bývá zvykem. Někdo potřebuje, aby všechno proběhlo jako obvykle — stejná večeře, stejná píseň, stejná cesta na hřbitov. Jiný by svátky rád prožil úplně jinak: tiše, mimo domov, bez tradičních povinností. Oba přístupy jsou stejně oprávněné. Když se rodina domluví předem, nikoho nezaskočí chvíle, ve které dojdou síly, a nikdo nemusí své potřeby mlčky odkládat.

Zachovat tradice, nebo jim dát rok odpočinku

Není povinností dodržet všechny zvyky najednou. Některé mohou letos působit jako útěcha, jiné jako prázdná skořápka, ve které chybějícího člověka postrádáte příliš zřetelně. Vybírejte si. Aktivity, které zvládáte, klidně zachovejte; ty nejtěžší je možné letos pustit — na jeden rok, případně navždy. Pomáhá i malá změna vnějších podmínek: jiné místo, jiný den, zjednodušená tabule. Změna neznamená zradu na památce toho, kdo odešel. Vyjadřuje spíš péči o ty, kdo v rodině zůstali, a o síly, které jsou letos vzácnější než jindy.

Vytvořte prostor pro vzpomínku

Mnoha rodinám přináší úlevu, když dostane zesnulý na svátcích své místo. Nemusí jít o nic velkého. Stačí zapálená svíčka na štědrovečerním stole, ozdoba na stromečku s jeho jménem, talíř, který zůstane na stole prázdný, nebo krátká chvíle, kdy si rodina společně otevře fotografie. Někdo před svátky navštíví hrobové místo a přinese tam lucernu, jiný upeče oblíbené cukroví zesnulého a rozdá ho sousedům, další zašle příspěvek na dobročinný účel, který měl blízký rád. Dobře se nese i krátké vzpomínání u stolu, při kterém každý řekne jednu věc, kterou na zesnulém miloval; děti tak dostávají slova pro svůj smutek a dospělí sdílení, které lehkost přináší. Vzpomínka nemusí být dlouhá ani slavnostní. Důležité je, aby byla součástí plánu — aby se na ni vědělo předem, a nechtěně tak nevypukla uprostřed večeře jako nečekané setkání s bolestí.

Připravte si plán na těžké chvíle

Nejvíc sil stojí obvykle chvíle, které se dají předvídat: přípitek na začátku večeře, první společná píseň, rozhovor s příbuznými, kteří přijdou jen o svátcích. Projděte si předem v duchu, co může přijít, a domluvte se s jedním člověkem, který v případě potřeby převezme večeři, hosty nebo rozhovor. Zvažte také, které části příprav přenecháte ostatním — nákupy, vaření nebo zdobení zvládnou rodinní příslušníci i přátelé rádi, jen je to třeba požádat. Pomůže i společná shoda, že pláč není selhání a že je možné na chvíli odejít z místnosti, nebo večer ukončit dřív. Naplánujte sváteční program s rezervou — nenačítejte dlouhé cesty, návštěvy ani povinnosti, které nejsou nutné. V den samotný pak platí jediné: méně znamená lépe.

Nezůstávejte s tíhou sami

Každý člověk truchlí po svém a truchlení nemá jednotný časový rozvrh. Svátky jeho průběh mohou dočasně prohloubit — a je proto dobré vědět, kdy je namístě hledat podporu mimo rodinu. Pokud měsíce po svátcích přetrvává neschopnost zvládat běžné dny, pokud trápí dlouhodobá bezesnost nebo pocit, že být mezi lidmi už nikdy nepůjde, mohou pomoci odborné služby: poradny pro pozůstalé, skupiny pro truchlící, psychologové. Stejně tak je dobré dát dětem najevo, že smutek patří ke svátkům stejně jako radost a že je dovolené míchat slzy s úsměvem. Prostý rozhovor s přítelem, který nečeká, že budete veselí, dokáže unést mnoho. Obrátit se o pomoc není slabost, ale péče o sebe i o ty, kdo Vám jsou blízcí. V těžkých chvílích stojí k dispozici také bezplatná telefonní linka první psychické pomoci 116 123.

První Vánoce bez blízkého nebudou jako ty předchozí a nemusejí být. Nemusí být dokonalé ani podobné těm minulým. Stačí, aby byly pravdivé — s prostorem pro vzpomínku, pro únavu i pro malé radosti, které jsou dovolené i v hlubokém smutku. A pokud hledáte důstojný způsob, jak oznámit odchod blízkého těm, kdo o něm ještě nevědí, digitální smuteční oznámení můžete na Eternii vytvořit během deseti minut.